(genca, 05.11.2011, basne)
Vrátila ses mi,
s úsměvem na rtech,
a řekla jsi mi něco,
co mi krev v těle,
všechnu co tam byla,
změnila v led.
Třesou se mi ruce...
I nohy...
Je mi zima...
Teď si chceš povídat,
jenže já nemůžu mluvit,
protože mi je zle,
jsem...
Zklamaná?
Proč vlastně...
Možná jsem naivní,
když věřím,
že lidi nezklamou.
Jenže oni to dělají.
Znova a znova...
I ty jsi to udělala,
po tisící první a stejně
stejně mě to bolí,
nechápu proč...
Ty vypadáš šťastně,
a já mám pocit,
že jsem právě umřela.
Proč?
Nikdo mě neposlouchá,
moje varování, starosti,
lidi mi nevěří, že je mám ráda,
dál a dál se pomalu zabíjejí,
nemůžu dělat nic...
Teď k nim ses přidala
a mě je smutno...
Jsem prázdná jako
vypitá sklenka,
obal od čokolády...
Co bylo je pryč,
skončí to v záchodě,
končí tam všechno,
posledních 19 let...