(Istar, 17.12.2006, basne)
Jsi temný anděl co hvězdy skrývá,
co touží mít je vždy pro sebe jen.
Pradávný lovec co duše sbírá,
na tebe čekám i mou si vem.
Obdař mě křídly jako jsou tvá,
černá a krásná jak barva nocí.
Krásnější svět z výšin se zdá,
nauč mě žít s temnou mocí.
Nauč mě úsměvu z kterého mrazí,
nauč mě naslouchat nářku lidí.
Stanu se vírou, která jim schází,
než za svou duši všechno mi slíbí.
Podvedu srdce žalem svíraná,
falešnou a marnou nadějí.
Budu lhát, že přijde záchrana,
pak umírat budou snadněji.
Nauč mě nenávist v bouři proměnit,
umlč v mém srdci navždy soucit.
Deštěm hněvu nechej ho zaplavit,
nedovol lítost mu v sobě nosit.
Nauč mě smrti nahánět strach,
ukaž jak vyplenit její království.
Nauč mě hrdým být, že jsem její vrah,
dovol mi roznášet ztracená poselství.
Vezmi mě s sebou prosím až tam,
na skryté místo, co nikde neleží.
Nauč mě rozpoznat věčnosti klam
a najít propast kde už čas neběží.
Ty jsi můj učitel, jsi moje znamení,
osviť mou cestu k počátkům života.
Ať mohu otrávit studnu kde pramení,
ať vše co vzejde z ní pohltí temnota.