(kaňka ouškovaná, 07.11.2011, basne)
Vážně je mi líto
těch bílých klisen
co je nevidíš jak
se ztrácejí boří a propadají
na pustých stříbřitých útesech
toho co nazýváme
Duše
Dokola křepčí cukrové výmysly
plačících krejčovských panen
které tupý hrot jehly
ještě teď budí ze spánku
Nahé je přivádí
tak škaredé a s povislými ňadry
do světa za zrcadlem
V průjezdech se stojí
fronty bez konce
na jednosměrné jízdenky do ráje
na věčné časy a nikdy jinak
Je strašně lehké ztratit
se v klubku kolejí nebo
netrefit nástupiště
a zapomenout číslo
požehnaného vlaku
V prostoru za černými zorničkami
rozsypané perly falešné cikánky
co po nich kloužou nohy obřího papaláše
Domy s vyhaslým
plynovým hořákem a prázdným srdcem
Řezané květiny na hrobech bez tváře
Dárce co pohoršuje
ctihodné občany a přátele školy
v počestném nedělním smilstvu.
S každým uplynulým rokem jedna
dortová svíčka jedna
kytice usychající v objetí
Mramoru zapomnění
Jenom ta promoční
Bude s pýchou umírat
Přespříliš daleko ode všech
bělostných koní