(Bolder, 23.11.2011, basne)
Má touha po slávě je odraz v zrcadle
Naprosto totožná však zcela obrácená
Zavrtím hlavou i obraz říká ne
Pokaždé pohádka, byť jinak vyprávěná
Do šťastných konců chci králičí norou
A proto nastražil jsem po lese oka
Měl jsem říct pravdu, tak jsem ji řekl holou
Teď v lese není, kdo by nové nory kopal
Za půlnoc přehoupl se měsíc v novu
Stydlivý ukryl se před pohledem hvězdy
V černé tmě zaslechl jsem tiše houkat sovu
Krom nás dvou už tu zřejmě nikdo jiný nezbyl
A tak tu smutně bloudím za bludičky
V houkání sovy už jsem dávno poznal sýčka
Za jejich pozůstalost zapaluji svíčky
Marně však svítit dokud neotevřu víčka
Nepoznám přítele, i kdybych do něj vrazil
Ve tmě co lačně spolykala všechen život
Ochromen hrůzou jsem sám v sobě našel azyl
Poznal jsem strach, tak abych užil si ho
Od těch dob v duši mé se zabydlely střepy
V kaluži krve zrcadlí se obraz křivý
Děsem jsem pozbyl smysly, takže jsem i slepý
Na konci sil, však setrval jsem živý.