(Ammazonic, 28.11.2011, basne)
Vášeň jako inspirace,
Kde jsou její hranice?
Štíhlá těla splétající
Sebe za svitu měsíce..
Mladí muži v duších hynou,
Jsou sami v sobě zmateni –
Vášeň kamsi pod práh hrnou,
Zahalí se, zhrzeni…
V tom věku, kdy se ženám líbí,
Leccos pouze jedné slíbí –
A často zklamáni pak budou,
Až ochrnou prostou nudou…
Když „láska“ poddajná je květina,
Ve chvíli, kdy lampa zhasíná…
Vlasy do čela, svojí vinou,
Chtějí vílu, dostanou jinou
A láska jejich největší jejich problém neřeší.
Skrz přátelé pak slzy roní,