(terca111, 20.12.2011, basne)
Bloudila sama den co den
Nebyla kouzlo ani sen.
Vodopád z očí padal k mechu.
Prosila o pomoc, o útěchu.
Krásná, mladá a však vrásky na čele.
I když byla malá, vypadala dospěle.
Vlastnímu tělu se ztratila.
O jeho odpuštění prosila.
Jeden bez druhého nejsou nic.
Všechno má svůj rub i líc.
Ještě chvíli bez svého líce.
Zastaví se její plíce.
Odejde navždy ze světa.
A s tím i nejslavnější poeta
Múzu ztratí...