(s.e.n, 27.12.2006, basne)
Když dlouhý čas
chybí ještě ránu
a ticho je
jak v prázdném kostele
nechci být sama
spánkem opuštěna
v tom tichu hrobovém
smutnění myšlenkovém.
Zapínám rádio
co mám hned nalevo
a tichem pokoje
příjemná hudba zní
a jsem tím dojata
jak v čase co chybí
do mého vstávání
zažene samotu
to malé rádio
vábivou melodií.
Očima pohladím
tu schránku stříbrnou
s červeným neonem
ve tmě tak zářící
co mně ukazuje
života minuty
stále spěchající.
To malé rádio
štěstí je,že ho mám
dělá mi společnost
každý den nad ránem
když ticho pokoje
poslouchat nehodlám.