(Weichtier, 29.12.2006, basne)
Tak už je konec, pomalu opona padá
a herci už opouštěj sál.
Ještě poslední pohled, poslední schod,
jen okatik a půjdem dál.
Ještě pár slov, ještě pár tichých vzdechů,
plané sliby, že ještě se sejdem.
Zub klokaní času v srsti honí si blechu,
jen hop a jsme zas jinde.
Poslední pušu a plachá potlapkání.
No, to stačí, už bylo jich dost!
Teď ukryjme city, jinak nás zraní,
srdce v srdci je stejně jen host.
Já vždycky se bavil tím, jak písek teče,
skrz prsty, v hodinách.
Teď stojím sám, mám prázdné ruce,
už protek i poslední prach.
Slepota k vratům plíží se potají,
těžko je soudit, kdy míň je nic.
Růžoví hroši do ouška mi šeptají,
že prý tě nezřím víc.