(numix, 06.01.2012, basne)
Chození chodbou, od počátku na konec
je k nebytí, bez lidí je smutno,
hledám je, oni mne nevidí,
opakovaně tam a sem,
hledám snad cestu ven,
z toho neskutečného chození,
kdy krok za krokem utíká jen v čase,
těším se na něco…
tělo pase po lidech,
mech mne obrůstá,
jak u starého stromu bez listí,
co zjistím?
Čekám jen na lesk Luny,
poslední mocný blesk.