(Ďábel sám, 19.02.2012, basne)
Z hmotného světa nic si sebou nevezmeš
Jen zážitky překonají propast smrti
Všechno co jsi budoval a co chceš
Na zemi bude tvé potomky škrtit
Všechny starosti zmizí jak mlha na slunci
Bolest se rozpadne na zrnka písku
Život se odpojil, došel jsem ke konci
Opouštím tebe i rodnou vísku.
Smrt mi dala nádherná křídla k rozletu
Potuluji se nekonečně krásným prostorem
Všude je spousta barevných květů
A slunce vždy svítí nad mým obzorem.
Dívám se na svět z jiné dimenze
Tam kde se všichni jednou shledáme
Kde není starost o penze
A nikdo z nás už nestárne.