(Tom XVI, 11.03.2012, basne)
Můžeš zastavit ten oheň
prosím, hoří mi duše
nebyl jsem tě hoden
řekla jsi mi tiše.
Chápu, vím, rozumím
však zapomenout neumím.
Nechápu sebe
natož abych chápal jiné
je peklo? je nebe?
je svět stvořený jen pro nevinné?
Nerozumím a mlčím jen
nevím proč to skončilo,
právě v tento den.
Můžeš pokořit tu horu
prosím, zastav její růst
jakou cenu má velikost srdce daru
bolavou, jizva v něm neumí srůst.
Chápu, vím, vzpomínám
ty jsi oheň a já jsem sám.
Je mi tak líto
tvých rozpaků a mého pláče
kdo neprožil, nepochopí to
zamotaný do chomáče.
Výčitek a nových nadějí
nevím nic, ani zda tě ještě miluji.
Můžeš zastavit ten čas
prosím, shořel jsem v tobě
šeptá popraskanými rty můj hlas
a to jsem ti věřil, víc než sobě.
Nechápu, nevím, špatně spím
však nikdy, nikdy
už se nevrátím.