(ZILA78, 12.03.2012, basne)
Pietní průvod plagiátů
polévá ohně vlastními těly
a černou duši
krvavou retuší
pro pár slavných potentátů
co v atentátu hlavy skláněli
a modrou tuží
nebe lehounce natupírují do kůží
a do hněvu múz
co v polonahých zahradách
pošetilosti
a naivní nevinnosti
umírají z nedostatku lásky a hrůz
i mé nastrouhané srdce uvadá
jako ztopořený chtíč marnosti
pod peřinou nestálé věčnosti
a ty!
otáčíš se na bok
jen vzdech pohrdání
nehostinně uvízl
v hustotě naší prázdnoty
skoro až zakořenil
do nesnesitelného ticha
a tenhle náznak
je poslední krok
zachování vlastní sebeúcty
a konečného odhodlání
jak vymanit se
do kontroverzní samoty.