(Anjesis, 19.03.2012, basne)
„Roztrhej,“ démonů první slova,
roztrhej, pak spoj a trhej znova.
Odsuzuj, pro vlastní zatracení,
odsuzuj, a suď tak celou zemi.
Hlídej splín, nechť splínem na vždy bloudím,
není stín, to já jsem stínem pouhým.
Tak tedy roztrhej, a trhej vší svou silou,
tělo mé i s moji duši shnilou.
Ber mi dech, a ber mi vše, co zbývá,
zakaž vstát, to žalu neprospívá.
Nejsi zlem, vím, vždyť jsi jenom démon,
nejsi zlý, to lidé zlí jsou jenom.
Lámej vše, kosti i celou vůli,
roztrhej člověka v jeho půli.
Nedovol toužit, anebo smát se,
zakaž to, zde na té padlé skládce.
Vždyť já vím, jak lidé bývaj krutí,
uznávám, zasloužím vyhynutí.
Klidně jdi a trhej zas a znova,
máš můj slib, nebudu protestovat.
Roztrhej, jak když vlk ovci trhá,
do toho, nebudu přec tvá prvá,
rozsápej, a ber dech z holé hrudi,
upij krev a vpiš to do osudí.