(Cecilka, 25.02.2005, basne)
Přichází tiše,
jak když padá sníh,
do mojí říše.
Nese na dlaních
v každé své ruce
jeden živý den.
Vypadá stejně
jako před týdnem.
Tvář v jemné šedi
lehce ukrytá,
z pod pláště hledí.
Nic mi neříká.
Pane můj milý,
když jsi přišel k nám,
počkej jen chvíli,
barvy pro tě mám.
Batiku zvládám.
Podle nálady
tvůj šat dostává
nádech měňavý.
Modrá a bílá,
zlatá, zelená,
stříbro je střídá...
a tvář kamenná
od barev svítí...
Jsi vítaný host!
Ne všední žití,
zas dva dny pro radost.