(Demotivovná Dezorientace, 01.05.2012, basne)
Tupé závěsy
povlávají ve větru
mých světlušek
na provázku.
Odumřelé oči
horníků mozku
se chtějí nadechnout
a vrátit se k životu
ale nejde to.
To co ztratím
již nenacházím zpět
a když se podívám
vidím jen pět
vlásků.
Na mých rukou
se temně střídá
den pochybných
a žalostných eskapád.
V čem jsem jiná?
V čem jsem lepší?
Neumírám
a přesto cítím
nával hormonálních změn.
To je asi tím
že moje nohy nesou mě
do mučidel.
A moje mysl němě
temně
duševně
otravně
nedocenitelně
páchne!