(Já Esther Ruth, 06.05.2012, basne)
.
něco tak strašného mi leží na hrudi
že vstát nemůžu a ani se mi nechce
něco tak dávno ztraceného
něco co ztratím zítra lehce
tam kde ležím nehybně
zavane mě vítr dunou tich
slunce a den to byl jen sen
očí unavených mých
zůstat tady
nesmět a nemuset už nikam jít
jak sníh ta ticha zavanou mě
pro věčný prázdný klid
.