(Peaceter, 18.05.2012, basne)
zdola dívám se stranou
poklusem úkosem vpřed
léta bloudím samotou
v kruhu nelze býti v před
na řece
rozlitých citů
pluji prudce
peřejemi bez břehů
osaměl podivín
v divném obleku
zmizel jako stín
jak chvění po doteku
nevratná chvíle
-minulost-
ani čin neběhá na míle
věčná je jen pitomost
skrýt před kýmkoli
okna duše zatažené
však před tebou se rozevřely
tobě patří srdce mé