(VE, 20.05.2012, basne)
Prožitek z vlastního těla,
silný a nekonečný,
tep i v nejtenčí z žil.
Únavou ruka mi sjela,
já pod vodu se skryl.
K očím napříč rudou lázní,
nedolehne ni světla stín.
Na duši věří jenom blázni,
- poslední je dnešní splín.
Vzrůstat nechám bolest,
tichou a nesmlouvavou,
jak poprvé, když jsem ťal.
Do žil ostří si vplést,
postupovat dál a dál.
Nepřichází úleva,
místo ráje zmar,
jediné, co vím je,
- už nezemřu stár.