(Anjesis, 23.05.2012, basne)
Na koni černém, jak nejhlubší noc,
sám projíždí krajem, to on má tu moc.
V zákoutích ulic a ve stínech stromů,
je nelidskou stvůrou a člověkem k tomu.
Na koni černém, jak havraní brk,
on srazí ti hlavu a přesekne krk.
Jak vichřice krajem, on uhání tmou
a nepozná lítost, jen odplatu svou.
Za to, že nikdy on nepoznal lásku,
má ze zbroje černé zlou železnou masku,
a pod maskou oči, jež po krvi pasou,
a pohled, jenž nedá se otupit krásou.
A s mečem, jenž nosí jen zkázu a zmar,
on kletbu si nese a hrdě, jak dar.
Za noci zrádné a temné a chladné,
on nad vším silou svou vzdor času vládne.