(poeta, 24.05.2012, basne)
proč malé děti nejí
jenom se smějí
držej lžíci
a cákaj špenát na lednici
pak podle skvrn na nátělníčku
rozlouskneš obsah jídelníčku
zelená nejspíš bude kiwi
anebo šmouha od kopřivy
přesto se maminky poctivě snaží
na mírném ohni mrkvičku vaří
libové masíčko krájené po vlákně
snad s ním to mrně
hned o zeď neflákne
na stole hromádka jablečné dřeně
pod stolem číhá hladové štěně
do hlíny z fikusu schovaj se kolínka
čistoty pozbyla košilka i plínka
otevři pusu,něco ti dám
za mámu za tátu,ať nejíš sám
fenykl v čajíčku mačkaný z kořene
až bříško zabolí,pěkně tě prožene
matka už nevládne po lahvi sahá
zapíjí celaskon pak na zem padá
před okem spirály střídají výřivku
asi si přivodí chronickou kopřivku
banán se v prstech pěkně drtí
zatímco mámě se ruka vrtí
dřívnež pacinka na zeď sáhne
obloukem vařečka ho zasáhne
že prý jsou špatné tělesné tresty
když socka zazvoní kliď se jí z cesty
pohlavek škodí i kdyby seděl
kdo tohle tvrdí
ten žádné nikdy(děti)neměl
proč děti nejí,rýpou se v žvanci
proč místo dovnitř vrací vše ven
asi je zábavnej čaj na lívanci
nožičky na stole na zemi džem
proč děti nejí a stále křičí
shazují předměty z poliček
do skříní koušou omítku lížou
pusu si otíraj do triček
na co jim stavět bábovky z písku
když je hned se smíchem rozboří
nad hradem z kostek tatínek pláče
když ruka buclatá udeří
oblékneš košilku poladíš límec
učešeš vlásky k focení
jen co se otočíš jogurt je venku
potlačíš nervové zhroucení
proč děti mluví neznámou řečí
proč když chceš spát hlasitě ječí
když je pak poprosíš ať tolik necákaj
mračí se na tebe a něco rozflákaj
děti jsou boží,věřte tomu
hlavně když vyrostou,vypadnou
z domu