(zaba.zuzla, 30.05.2012, basne)
*
*
*
K
kasiopea
vím, že se to píše s cé
ale potřebuji zrovna Ká
a tak píši, jak se vyslovuje
že mne Tvůj um dnes a denně
za mé nahé srdce uchopuje
a mou pustou duši ohromuje.
O
oblouk v kolonádě
nevím, proč mi vytanul na mysli
snad, že láká k prozkoumání
jako Tvoje řádky tam a zpátky
o lásce a touze, o milování
co čpí spoza rohu, mezi řádky.
Č
čas, ta sprintující potvora
patří ke každému z nás
snad, že je ho tak přeukrutně málo
na všechno, co člověk měl by znát
snad, že skrz tvá slova se mi zdálo
že se zastavil a začal se nám smát.
K
kouzelník, co vyčaruje holuba
ten šalamoun a podvodník
každý ví, že má ho tajně v rukávu
přesto tleskáme mu zas a znova
klaníme se jeho trikům po právu
dokud holuba zas neuschová.
O
omámená panna z rána
když pročesává si vonné vlasy
voní láskou, voní něhou, lyricky se vlní
ve Tvých slovech s každou hláskou
vdechuji sny, co u Tebe se snadno plní
a přivírám oči, skryté pod tmavou páskou.
P
pápěří pavích per
co vznešeně se dmou
blýskají se různorodým koloritem
nechávají stopy a letmé vzpomínky
přes noc, až k ránu s ranním svitem
mrsknou na sklo dva žulové kamínky.
S
svítání v letních dnech
to proto, že je příjemné
stejně jako cítit a číst tvá díla
když tě múza znenadání políbila
pero do dlaně ti honem nasadila
a s tvým světem na chvíli se sžila.
Í
na dlouhé í je to vážně těžké
i kdybych se sebevíce snažila
a našla rým na Íkaros či Ílias
avšak napíši to zcela rovnou, otevřeně
beze studu, servítek a bez příkras
že to vážně umí...tohle kočkopsíčí štěně.
*
*
*