(Angua, 09.01.2007, basne)
nechci už stavit svůj domeček z karet,
co jednou a tisíckrát spad,
sklouzl na nevinných iluzích -
zažehly žízeň a vzbudily hlad
po štěstí,které jím samotná v koutku,
a těžko je mi se dělit,
s doutníkem v ruce a nohama nahoře
upíjím dvanáctku z hořkého soudku
i kdyby stáli kolem mě svatí
to,co jsem provedla,
stokrát se vrátí