(Levandule, 10.01.2007, basne)
Voskové slunce
mi ťapká v zelených botkách
nad psacím stolem
Nikdy mu nemizí úsměv
Když můj duch
přestal bloudit,
vešlo do mně
a udělalo do mých
srdečních stěn
otisk své dlaně
Ten otisk
ve mně ztvrdnul
jakobych měla
srdce ze skály
(pro věčnost zlatých paprsků v duši)
Pak se se smíchem
vrátilo zpět
do hliníkového kalíšku
v medvědí náruči
u nepoužívané lampičky
Plyš
a voskový knot
- můj infantilní minikoutek
pracovního stolu
No a co
Kdybych neměla v sobě
své věčné dítě,
dokázala bych
chápat
a pomáhat?
V šuplíku mám sušenky
pro své seberozmazlování
a ke snídani, obědu i svačině
téměř pravidelně
chleba stokrát jinak
(většinou s máslem nebo rybičkami)
Život se se mnou nemazlí
(na to mám svou lásku)
Cukr a bič
Rozchechtaná svíčka sluníčka
a desítky dopisů, faktur, telefonů
... a u kalkulačky
tato rozepsaná báseň
Mám ráda
svoji sebevýchovu,
sebereflexi,
sebe...
Smíření
Konečně se mám ráda...