(Jan Urban, 21.06.2012, basne)
Obsypán krvokvětem
v lehké niti pavučin
stín stínu těla dnes opouští
rokokový kanibal
ten
který pozře tělo duše
okamžikem
jenž zažene mu hlad.
A vlci moudra
si přijdou pro kost
snad přihodí jim
i pajšl bez srdce
neboť to si v trup svůj uloží
rokokový kanibal.
Započněte tančit
lásky a smutky mé
hodokvas končí krví zapitý
vždyť vytí melodií
ukonejší
tu marnost nad marnost
které rytmus vydupává
rokokový kanibal.