(Levandule, 11.01.2007, basne)
Zapínám Ti
stočtyřicátousedmou přezku
důvěry
Přesto
znovu a znovu
ztrácíš opasek bezpečí
Bosky
chodíš ve střepech
svého srdce
Síla
na Tvé zmrzačené návraty
není bezedná
Lásku matky
vyměňuješ svými odchody
za výprodej svých dnů
Zamykám,
poprvé zamykám
před Tebou TVŮJ domov
Bez Tebe
už jím stejně nikdy nebude
Po dlouhé době vidím v Tvých očích dětský údiv.
S plachostí laně odcházíš... Nechápeš, že jsi už odešel dávno... Jen naše těla si hrála hru na rodinu, kterou jsi již dávno rozdrobil na bílý prášek smrti... Měna, která je bezcenná jako Tvé sliby.
Odcházíš
od dveří svého domova
se zmatenými slzami
Zavírám
před Tebou
náš
svůj, svůj domov
a budu se učit žít
s krvácející duší
Zavírám
své dny matky