(Hannazka, 11.01.2007, basne)
Když odejdu pak vím že to bude navždy
Na našem srdci zůstane společná jizva
Snad jedna z tisíce jež život zasazuje
Jednou si zvykneš a bude konec krvavým zásekům
Teď nejsi sám
Samota stojí na prahu a čeká až jí uvolním místo
A za ní zástup dívek a žen
A mezi každou se nenásilně vloudí
Ta žebračka s uplakanýma očima
Ta dáma z plesů a ze společností
Ta stařena s vrásčitýma rukama
Ta slečna co neumí říct NE když prosíš
Tak neplač tvé oči zazáří až poznáš
Že stojí na prahu a čeká
Stále čeká…