(Noc17, 07.08.2012, basne)
Podzim mě chytá za kotníky
uprostřed léta
jdu cestou listí
každé nároží tu znám
hladím zdi secese
vzpomínek plný krám
řeka utonulá v moři
kaštany usínají
nemocí zmožení
srdce zraněné
hoří...
Ztrácíš mě
po kapkách
padám Ti k nohám
do řeky zapomění
silná a rozhodná
nepotřebuji Tvou blízkost
já jí chci
cítíš ten rozdíl?
Divoká a ochočená
z rozhodnutí
dát ti všechno v čem budem spokojení
...a Ty mě ztrácíš po kapkách
padám Ti z rukou
Ztracená a znovu nalezená
malá a velká
divoká
zkrocená
smutná.....
stále ještě Tvá.....