(Samanta, 21.08.2012, basne)
ČAS
Říká se, že jediným lékem na lásku je čas,
ten však pomalu plyne – kéž by vše vzal ďás.
Přetočit ho dopředu – otupit konečně onu bolest,
ať vyblednou vzpomínky – utrpení je konec.
Zatím je vše stále jako by to bylo včera,
nemohu jít dál – ač sebevíce bych chtěla.
Závidím těm kdož berou s nadhledem tyto věci,
stále jsem uvězněná v žalu – slzavé kleci.
Zlomené srdce nedá mi spát,
už ani nevím jaké je krásný sen nechat si zdát.
Často mám pocit, že jsem na pokraji sil,
neboť všude jsi ty - můj přízrak a stín.
Prokletím stala se má láska k tobě,
třeba se ji nikdy nezbavím – bude se mnou odpočívat v hrobě.