(prouteny kosik, 27.08.2012, basne)
Když ztrácí půdu po nohama
hraje si na vojáčky dáma.
V ruce drží pevně kver
zašeptá že to není fer.
Střílí kamsi do neznáma
v přesile stejně jako sama.
Bolestí kráčí klidně vstříc
pak užívá si o to víc