---
(C. Woolf, 08.09.2012, basne)
Slova jako vlnobití moře, záhořovo lože…
extrémnost pocitů a radikalita uvnitř nich
Jsem uhašen z přívalu tísně a nehořím
jen doutnám v příměří s žalem kvůli -
pak se snad vzchopím a zase vzplanu
Viděl jsem tě, v záři měsíce, po boku koleje
viděl jsem tě v mlze své pamětní hlavy
skrze davy jiných zářezů v kůře…
A půlnoční můře bych potřásl křídlem
abych z prachu jejích perutí směl letět za tebou
nebo bych měl snad padat?
V noci se probouzím a pláču
zase
ze své existence a z jejich nevědomosti
vidím je všude, mrtvolné a tiché
a opilost očí je v nich hluboko vryta
V noci když jsou sny nejsilnější jsem poslouchal
je hlas mocnější než pohled do očí?
maš Ty, - , upřímnou duši? Je tohle jen sen?
Ocitám se v rozpolcení ducha pln sucha.