(poeta, 05.10.2012, basne)
jednou se ryba
skromně nahněvala
žábry si dobrovolně z čistajasna
že jako uzavřela
doplavala
zhasla..
a břichem vzhůru
zády ke dnu
vnímá den
a pak i žralok
na obě půlky šedé
spánku se oddal
v domnění že svede
přežít v tom davu dychtivém
co měl by od těla si
za ploutve držet
asi
jenomže
oni v houfu
vzali mu důvod snít
posléze nad pustou krajinou
kde troufalci .. když bez vody jdou
zahynou
tam hejna ptáků rozhodla se
za letu křídla
složit v pase
a v pádu smělém
prý je skryto
to co o zem
nerozbito
a možná zmínku o těch
co ač velcí čelí strachu
pak hlavu skryji
spíš než v prachu
v hromadě písku
co se kolem staveb volně
s příměsí
a že jsou celkem rychleschnoucí
hlavy v zemi pštrosí
navždy ..
a k tomu všemu
v mraveništi sypkém
znuděný dělník nese střep
snad že světlo se tak krásně láme
paprsek zúží
taví kámen
a co teprv jehličí
i když asiže třeba
nešťastná nahoda
to byla