(poeta, 14.10.2012, basne)
seděl jsem u stolu
koukal ti do očí
mluvil
hltal slova tvou tvář
listoval tebou
v okouzlení
jen tak si přijdeš
jsi krásná
samý úsměv
a moje touhy dřív tak plané
tebou zamotané
a mě se to líbí
ten pocit náhlá změna
že jsi žena a i když nechceš slyšet pravdu
jsi tak jemná
mazlivá hřejivá k nakousnutí
chci tě pohladit a čert ví co mě nutí
probouzet se vedle tebe
i když vím že se to nesmí
jsi mé nebe
nebo jen nahodilá hvězda
jarní déšť
překrásná ze snů
chci tě svést
až tam
kam jen to půjde
možná níž
do tvého nitra
být zas k tobě blíž