(Písnička..., 22.10.2012, basne)
Jeden stůl a dvoje oči
- stinné ghetto myšlenek
těch myšlenek
co zůstanou
jak káva za pět dvanáct
a kufry v síni
co zůstanou
a neodejdou
až do smilování
milování bez ní
studené nohy
a nádobí nadrobené v klíně
nežehlená brada
povislá jako její košile
pohozená přes židli
před pohrdavě vybydlenýma očima
se krčí
a vstane
teprve až si jednou nevšimne
že přišla