(Marcella, 24.10.2012, basne)
Svůj žár
neskrýváš za víčky
ticho je lhostejné
vysokou teplotou
lákáš touhu
ze svého ohně
až
jiskra přeskočí
voda je
tak vzdálená
zvedám oči k tvým
víš .................
jsem tvá žena
viditelný plamének
svítivé záře
vede nás blíž a blíž
jemným
téměř nehmotným
vnitřkem do tmy
a my
bloudíme v sobě
úplně na dně
až do trvalého vyplnění
tak šťastni
vnitřkem sebe
plni něhy
z milovaní
…………………………………..
Zvedáš hlas k šepotu
Moje Nuný ………………