(Robin Marnolli, 29.10.2012, basne)
Má deprese mrzne v kapradinách,
když mráz sedlá ručičky na hodinách,
ve víně jed,
umírat hned,
dostat agónii na malinách,
není vůbec med.
Má deprese mokne pod okapem,
plazím se zvolna mrakodrapem,
bloudím v patrech,
chátrám na zdech,
v srdci černých karet strachy,
dochází mi dech.
Má deprese je sklenka vína,
jak svíčka zvolna pohasíná,
zmírající plamen,
vychladlých kamen,
obnošená indiáská mokasína,
nošená na ven.
Má deprese je sluncem žhnoucím,
co prokáže se dnem budoucím,
zastavit pocity,
podívej, co jsi ty,
v život navracím se s rozumem matoucím,
v básních, jež procitly.