(poeta, 09.11.2012, basne)
kompromis
mezi dnem a nocí
pod sluncem
v moci černých skel
kdy za tmy hoří knoty
stíny krátké
na příděl
mrazem a chvíli žhavou
kdy ledy řečištěm si plavou
našich žil
jen aby žár ten vnitřní
utichl
pak náhle vločky vládnou světu
ovce svou vlnou ničí mráz
aby snáz
led ze skel mizel dolů
po kapkách
lží a pravdou
kdy zapřít sebe sama
je tak snadné
pro pár drobků
pro krajíc
pomíjivé sny
však s pravdou
se tak vznešeně
hlavou zdviženou
a přímým krokem
chodí
však člověk bývá často
sám
životem a smrtí
po krku jdou si navzájem
jen život delší cesta čeká
kamení k nohám
hluboká řeka
horká poušť
a smrt…
ta si jen v pravou chvíli brousí
mne si vousy
teda pokud má je
ve smlouvě s rájem
ochablá
a když to život nejmíň čeká
seká