(Robin Marnolli, 14.11.2012, basne)
Vzpomíná na první kopretinu,
tu,
kterou uviděl poprvé,
když mu psala,
...prý krásně maluje rukama,
když jim předčítá.
A potom se objevily další,
nechtěl tomu věřit,
kytka jedna malá,
taková lehká melodie,
přesně jeho rytmy.
Byl z toho udivenej,
že ta vůně,
ho dostala,
prostě kopretiny,
voněly už několik měsíců,
...chtěl by to napořád.
Jenže někdo přestal zalejvat,
a tak usychaly,
přestal cítit vůni,
a ptal se proč.
Proč už nevoní?
Voněly už jinde.
Na jiným balkóně,
už dlouho...
a najednou je sám,
jen ty kopretiny,
suché.
- každá jednou vzpomínkou,
dal do herbáře.
Jako fotky do alba,
už mu vonět nebudou.