O tvé iluzi

(Virteal, 16.11.2012, basne)

Myslíš si, že žiješ šťastně,
nevidíš to, co jiní vidí.
Jak to skončí, je mi nad Slunce jasné,
skončíš stejně jako ostatní lidi.
Proč si vše maluješ a proč si lžeš?
Co na něm vidíš a co vlastně chceš?
Myslíš si, jak na osud vyzraješ,
myslíš si, že teď už vše bude jinak.
Věř mi, ty tu hru prohraješ!
A bude to jen tvoje vina.
Postav se na nohy a otevři oči,
postav se a rozhlédni se kolem.
Uhodí tě to tak, až leknutím nadskočíš,
pak budeš šťastná a dáš smutku sbohem.
Bojím se o tebe, bojím se tvého pádu,
děsí mě představa, že zjistíš, kde jseš.
Šťestí je vrtkavé a často je pozadu,
ne vždy je vše tak, jak si přeješ.
Bojím se toho, že si pak ublížíš,
bojím se toho, že uděláš blbost.
Bojím se i toho, že se s ním zas usmíříš
a bojím se toho, že ztratila jsi hrdost.
Ty nevíš, jak jsem smutný, když utírám tvý slzy,
nevíš nic o mně a mém vidění světa.
Necítíš mé trápení nad tebou, jak moc mě vše mrzí,
záleží mi na tobě a nechci to tak nechat.
Nevím, co mám dělat a nechci tvoji radu.
Jsi sama ztracená v iluzích a klamu.
Nevidíš před sebe, nevidíš pravdu.
Ne. Končím. Mlátím suchou slámu.

www.liter.cz