(poeta, 17.11.2012, basne)
nevíš jak zbavit se rozpaků
že hlavou narážím do mraků
zamáčknout bouli se mi snažíš
z okeních říms
jsem holka
odkojená vysokými koši
a všichni hoši
co mě chtěli
chodili kolem po špičkách
jeden byl moudrý
a tak z půdy
snesl si staré
po dědovi chůdy
venku mě oslovil
no tak se otočím .. koukám že koukám
přímo mu do oči
..ty teda byly
modré jak pastelka ořezaná
jak chrpa čerstvě natrhaná
má to i svoje výhody
dar přírody
malé čápy do hnízd vracím
a drakům břicha v letu hladím
směle
a taky
až přijde tsunami
všem budou koukat jenom nosy
zatímco já .. vlasy suché
ramena nad vodou
budu se stále
hrdě nosit
můžu se hrbit krčit či klenout
ale podpatky ??
na ty musím zapomenout