(klarinecka_, 21.11.2012, basne)
Energie proudí tělem jako zář.
Její krása, moc i síla,
zlatá stuha obepínající pas,
stuha čistě bílá.
Pavučina kašmírově tkaná,
neviditelná a hebká.
Bohem do vínku mi daná,
tak něžná a křehká.
Skulinou ve tmě dává,
postavě nezaměnitelný tvar.
Jen jedna je ta pravá,
Ve středu pohybujících se skal.
Ústa , tváře, dojem - nezastanou roli.
Gesta – v marné snaze nevytvoří pojem,v jejím zorném poli.
Bez účasti ve hře je ta –
- ta co tiše vítězí.
Krása z astrálního světa,
i když hlášeno je příměří.