(Marek Blažíček, 25.11.2012, basne)
Říkali jsme si,
že naše láska... bude věčná...
Ano, ano, bylo to tak strašně krásný...
-předpokládám, že čtenář,
či posluchač zadržuje slzu-
bylo to tak strašně krásný, když
jsme naši lásku přirovnali
bůhví k čemu
-plyšák sletěl z parapetu bez pomoci křídel-
říkala si, že mě budeš milovat dokud
mravenec nevypije moře-
POZOR! POZOR!
Lekce surrealismu,
mravenec se totiž po chvíli změní
na obří velrybu a je po moři...
Tak si tak kráčím,
pokuřuji, popíjím,
dvořím se kokořínským kurvám,
o jejichž existenci nikdo nemá žádné
určité dokumenty
(vyjma chlípníka Radhoště, jenž za ně utratil kapesné)