(Favi, 14.01.2007, basne)
Když člověk miluje a nesmí..,
i beznaděj dostává jméno..,
to je život, hochu..,
chytl mě někdo kolem ramen..,
pláč neznamená nic...
( zase malým chlapcem..,
co prožívá včelku Máju..,
a trochu snad i..,
víc než je zdrávo...)
tříštivé udéry hrachu..,
na stěny budoucna..,
a slz..,
nenaplněných šancí...
bolesti slaných přání..,
nechte mou bolest být..,
prosím...
přísahám při všem..,
co nám bylo svaté..,
i hříšné..,
odejdi...
neunesu tě ve snech..,
mokrý sníh prý těžkne..,
ale láska..,
ta příliš váží..,
možná už zítra zmizíš..,
když příjdeš blíž...
anebo s bohem..,
ať má víčka smutných očí..,
sama se nezavřou...