(poetka, 01.12.2012, basne)
šla jsem si pro něj
odhodlaná
přes celé město noční tmou
zatímco mráz mi sušil mokré vlasy
sníh ve mě poletoval
pomalu se snášel
na chodník kreslil jeho tvář
láskou tál
na chvíli dovolím si zapomenout
kam patřím
jaký unáší mě proud
pro jeho oči hnědé
úsměv plachý
protože mít tak málo
do závěrečné knihy štěstí
se počítá
a jednou v rámci listování
vzpomínku šťastnou chci v ní čist
šla jsem si pro něj
a on pro mě
dopřát své touze objetí
a soutok našich dravých proudů
jak šelmu tichou
nedočkavou
krotit