(poetka, 04.12.2012, basne)
v té fázi spánku
kdy se sny dějí je tma
(snad že náš vodní náhon stojí)
ta neprostupná co mě trhá na kusy
měl`s tam být ty
tvé ohrnuté jeansy
(a ne má duše sama co se bojí)
s úsměvem
slovy .. proč to nezkusit
vždyť se jen zdáme
projekce těla
jen energie splynutí
on by byl dychtivý já bych se chvěla
pár skvostně bílých labutí
možná že příliš
do usínání
vkládám svých představ .. pocitů
tam venku
vládne světlo denní
tam tě chci potkat
( a ne tu )
protože pohled do očí
těch
v barvě první jarní trávy
mě vždycky trochu zaskočí
(tak jako vůně ranní kávy)
co mi snad jednou
na našem ohni
uvaříš
v té fázi spánku kdy jsem vzhůru
pokud jsi se mnou
nechci spát