(poetka, 10.12.2012, basne)
já jsem ti zasadila ten strom
za tvého syna
já ho zplodila
pod srdcem zrál
já ho krmila
zatímco tys opřen o tekuté štěsťí
stranou stál
a teď snad čekáš
s kalným zrakem
v paměti naším dávným snům
ode mne další pokoření hranic
že snad přemůžu se
a postavím ti dům
vidím to jinak šmejde
u dveří máš svý království
ten kufr po dědovi plnej cetek
a ňáký hadry zatuchlý
a v poloprázdný petce
co v procentech dost převyšuje
základni počet bodů
v konkurzu beznaděje
na budoucího slepce
takže tvý záda
s velkou radostí
až vzdalovat se navždy budou
vidět chci
a úsměv svůj ti do nich vpálím
za zvuků rajské hudby
třískajících dveří