(Kirsten, 10.12.2012, basne)
S promluvou vtipných,
co dostávají mě do kolen,
a v časech vzácných,
záblesk jasnosti se objeví....
A chvilka štěstí,
za roky smutku,
životní klestí,
teď podal mi ruku.
Z očí do očí,
úsměvy krásné,
a slova nesmyslná,
vycházejí mi z úst.
Všude samá bariéra,
jako sněhový závan,
a asfalt se leskne mrazem,
který pohladil nás,
nepřipravený.....