(lapi, 15.12.2012, basne)
Vážně bych si přála
abys mi ještě přinesl růže
jsem béčková autorka příběhů
ale snad i úplného amatéra
by jako hrana řezala
tahle nedoslovenost
jako nevyslovenost mé samoty
poupata jsou tu aby rozkvétala
i ta v jejichž existenci jsme nevěřili
a zuřivě ji potírali
jednou po mě hodíš kalamářem
jednou potřísníš mé bílé šaty
jednou Ti budu vším
jednou budeš mít neodkladnou touhu připoutat mne ke skále
nebo jen ke kousku briliantu
Bojím se Tvojí reálnosti
že skutečnost zas
prolomí přesáhne
hranice cíle krunýře
mého samolibého zacykleného srdce
že přestanu masturbovat
a začnu milovat
od podlahy