(poetka, 30.12.2012, basne)
.
.
.
.
.
jsme něčí žena
nebo něčí děvka
a pokud si myslíme
že snad ne
stejně se v blízké době
jednou staneme
potom vstaneme
do života výměnných obchodů
scén
a slz
co naoko si tečou
ty chvíle
při čekání na pozornost
se tak vlečou
všechny dary .. ozdoby
najednou jsou těžší
pálí až vypálí
kolem krku bludné kruhy
navždy rudé
moci znamení
jsme něčí/nebo ničí/jsme své
a to zlé
co svázat se nás snaží
síla (ta vnitřní skrytá)
kéž by
jednou rozpustí
zdálo se mi o majetku
o hromadě bohatství
né však zlata
drahokamů
snad o muži
který sní
a třeba slámu v botách vždycky čerstvou
nosí