(Miriska, 31.12.2012, basne)
***
Příteli,
Celá léta jsem nezaznamenala muže bez tváře,
který přechází kolem mě,
smutným stínem lehce hladí
a umí tolik mlčet.
Myslíš si, pošetilče,
že tě všichni budou milovat...
jenže ti chybí něco malého
důležitého,
co ještě neumíš
a co se určitě jednou naučíš.
Na dlani nosíš srdce okoralé
a lačným kachnám drobíš ho
jako uleklou rybu.
To, že tě život bolí
jako jiné bolí zub
nebo nohy
to neschováš za stohy bankovek.
Pojď se mnou do polí
k vlčím mákům přivonět…
lehnout si do trávy.
Pojď se mnou do lesů
polaskat dub…
Jen tu svou noblesu
/tak křečovitou navenek/
nech prosím doma ve skříni.
Tvá přítelkyně
***