(Samanta, 06.01.2013, basne)
PEKELNÁ BYTOST
Na oltáři truhla – dřevěná rakev,
až vzbudíš se oslavíme nemrtvých svátek.
Protni mou kůži - pohledem mě spal,
odbíjí půlnoc – je čas, abys vstal.
Ochutnej mé rty – srdce vyjmi z hrudi,
stalo se kusem ledu – akorát mě studí.
Utop se v mých očích – splň má přání tajná,
žít jako lidská bytost – snaha příliš marná.
Práhnu stát se něčím více,
polib mě – pohlaď mé líce.
Vysvoboď mě z okovů tohoto světa,
přes očí z krvácející duše slza stéká.
Stáhni mě sebou do dimenzí pekelných,
možná vyhovíme si v tužbách vzájemných.
Na oplátku nabízím ti své tělo – napij se z mé šíje,
v mém náručí prožiješ dosud nepoznané chvíle.
Požehnání či prokletí?
Přec možná jen života odlišné pojetí.